Zralé meruňky

Naděje

Láska, moudrost, naděje, to jsou silná slova.
Moudrý a rovněž tak zamilovaný se občas zasní: "Kéž by ...". Bez toho "snad" by byla moudrost i láska utrpením. Ostatně ono doufání, že snad děti dobře vychováme, že snad se dočkáme dobrého konce, je důvěrně známo každému člověku.
Podle starých řeckých bájí je tím posledním, co zbylo lidem z Pandořiny skříňky, naděje. Proto mohou lidé doufat, mít naději, že to bude dobré. I víra má své kořeny v naději. Nosným pilířem žido-křesťanského vnímání světa je naděje. Naděje v příchod posla Božího, naděje ve spravedlnost posledního soudu. Náš současník Erik Erikson se domnívá, že naděje by měla být prvním ziskem člověka. Bez naděje v nasycení a ukojení žádosti nemůže vznikající bytost sát mateřské mléko.

Očekávání něčeho, co se "uděje", je prožíváno v několika rovinách. Tyto časové, vztahové, osobní, atd. roviny se mohou vzájemně překrývat a ovlivňovat, ale abychom jim porozuměli, je přijatelné je explanovat, vyvést na světlo.

Děti

Děti, tím jak přesahují své rodiče, dávají naději svému rodu, že jejich hodnoty a zájmy budou pokračovat. Jsou jako šípy rozsvěcující budoucnost. A nám nezbývá než doufat, že jsme je vyslali ve správný okamžik na správné místo.
Zde v odkaze je poděkování našim dvěma dětem. Láska šneků

Přátelé

Naděje vztažená k dětem je během na dlouhou trať. Rodiče ve svém krátkém životě ani nemusí stihnout zažít vše, v co doufali u svých dětí. S přáteli je to jiné, většinou je vnímáme v přesnějším časovém kontextu. V případě potřeby voláme přátele s nadějí, že nám teď a tady pomohou. Když děti přijdou, tak s nimi putujeme časem až k jejich dětem a klidně ještě dál. S přáteli je to konkrétnější.
Velmi rádi bychom poděkovali mnoha svým známým a přátelům. Ale protože nechceme uvádět sentimentální soupisky, vybíráme jenom ta jména, která se váží k našemu teď a nyní.
Děkujeme:

Politika

Politik je dobrý sluha, ale špatný pán. Jako sluha je málem schopen dělat zázraky, vytvářet nejvyšší mír mezi národy, mír mezi lidmi i mír mezi sousedy. V opačném případě tu máme gulagy, konečná řešení, převýchovny a jiná zvěrstva.
Z hloubi duše děkujeme všem politikům, kteří politiku dělají proto, aby spravovali naše veřejné ( celospolečenské ) naděje. Kde by byly naše děti a náš okruh známých, kdyby se celospolečenské prostředí dramaticky změnilo? Kdyby politik hledal - místo služby - sluhy pro své plány? Proto si na rozdíl od paní Bubílkové myslíme, že s politiky je dobré tančit. Když s politiky nebudeme tančit, může se stát, že budeme muset tanči, jak oni pískají.
Našim malým politickým aktem je i tento odstavec. Jeho sepsáním vytváříme naději, že naše zájmy najdou odezvu u podobných lidí a společným požadavkem si vymůžeme lepší společenské vztahy.
Protože mnoho lidí politiku odmítá, musíme uvést, že i takový malý a v podstatě nevýznamný projekt jako je naše "Ekofarma: Sad u ořechového háje" je závislý nejenom na naší pracovitosti, ale také na plnění pilitických slibů.

Osobní zodpovědnost:
Volební výsledky vypovídají o našich nadějích. Nestydím se za své aktivity v období 1988 až podzim 1989. Pak jsem žil v naději, že se věci ubírají celkem správným směrem a že se o nás starají kolegové-občané, které jsme si konečně lidově-demokraticky vybrali. Pro Krajské volby 2012 chci jít svým nadějím vstříc. Nestačí mi zodpovědně vybírat politickou reprezentaci, ale své představy o svobodě, naději a budoucnosti chci aktivněji nabízet. Připojuji se k politické frakci, vyzývající k důrazným opravám současných poměrů: Piráti. Slepice.jpg, 42kB

Budoucnost

Naděje se vždy vztahuje k tomu co bude. Již přemýšlením o budoucnosti si vytváříme konstrukce svého dalšího žití.
Při zakládání sadu jsme snili o budoucích plodech. Dnes je máme. Při vysazování ořechového háje jsme mysleli na budoucnost našich dětí. Ořešáky rostou a snad budou našim dětem k užitku. Nyní uvažujeme na hranici sadu vybudovat penzion pro seniory. Možná by zde mohl vyrůst dům pro agroturistku, ale nám vyhovují spíš trvalejší vztahy. Třeba je to jen hřejivá myšlenka, ale když jsme zdraví, pro děti máme ořechy, tak proč zdejší krásu nesdílet s dalšími lidmi.

Knihy

Extra nadějí jsou projevy variací života.
Když kráčíte údolím sadu, tak pohled na protější kopce, je jako pohled na uvelebenou siluetu ženy. Pronikáte. Šumění větvoví připomíná milostné čechrání. Nekonečnou symbiózu lásky a vášně. Příroda, respektive síla která ji oživuje, je nezměrná. Je v nás, pod námi i nad námi.
Vždyť to víme.
Píše o tom Komenský, Sv. Patrik, včerejší Hospodářské noviny. K někomu promlouvá architektura, design, obrazy. Nás nejvíc zajímají lidé. Moudří lidé, kteří neztrácejí schopnost úžasu. Pravidelně jim děkujeme, že byli ochotni se s námi bavit, že pro nás zachytili své úvahy do trvalých forem.
Až přijdete posedět, pohlednout na vrcholky ženy, třeba přizveme i Artemidórosa, Seneku, či českou krev v podání Tomáše Sedláčka nebo Jana Hnízdila. Oblíbených knih máme více, ale hrajeme-li si s myslí, která kniha nám přinesla největší porci naděje, tak je to kniha Josepha Rotha: Job. Román prostého člověka. (MP3)
Poslední záznam: 6.1.2013