Psychoterapie

Směrem námi užívané psychoterapie je Hlubinná abreaktivní psychoterapie A. Dragomireckého.

S hlubinnou abreaktivní psychoterapií (HAP)se nám daří dosahovat výborných výsledků. Výcvik máme také ve skupinové psychoterapii u Jaroslava Skály. Skupinová psychoterapie pracuje s potenciálem skupiny, skupinovou dynamikou atd. Hlubinná abreaktivní psychoterapie je individualizovaná a zaměřená na jasný pokrok během každého sezení.
Předností hlubinné abreaktivní psychoterapie je jednoduchý logický koncept. Bolest z fyzického utrpení, nepříjemného psychického zážitku apod. je nutné pro náš další harmonický život zpracovat, pochopit a zasadit do konceptu svého osobního příběhu. Velkou předností je, že vybraný problém se často daří vyřešit již během několika málo sezení.
Hlubinnou abreaktivní psychoterapii považujeme za ideální nástroj k odstraňování psychosomatických potíží, bolesti (hlavy, rukou, nohou ...), u nichž lze předpokládat psychogenní příčiny.

Link na oficiální stránky HAP: Andrej Dragomirecky

Cena za jedno 2-3 hodinové sezení dle metodiky HAP je 600,- Kč
U rekreačních technik v sadu záleží na domluvě

Psychoterapie?

Psychoterapie se vloudila do našeho každodenního života. Již to není nesrozumitelné slovo úzkého okruhu intelektuálů, ale pojem, s nímž umí operovat snad každý člověk. Na druhou stranu to vypadá, že se setkáváme s hyperinflací psychoterapií. James Prochaska a John Norcross v knize Psychoterapeutické systémy (Grada, 1999) uvádí, že: "Harper v roce 1959 našel 36 různých psychoterapeutických systémů; v roce 1976 našel Parloff na psychoterapeutickém trhu, či přesněji řečeno v psychoterapeutické "džungli", více než 130 systémů. Časopis Time z roku 1979 uvádí, že systémů psychoterapie je více než 200. Poslední odhady mluví asi o 400 psychoterapiích a toto číslo se stále zvyšuje. Rostoucí množství je doprovázeno přívalem rivality: o každém systému se tvrdí, že je jinak účinný a že je jedinečně aplikovatelný."
Bez psychoterapie ani ránu. Trochu ironicky se dá říci, že pokud nemáte svého psychoterapeuta, nemáte si ani s kým popovídat. Je to jednoduché - pokud zaplatíte - bude vás "terapeut" poslouchat celé hodiny. Pokud navíc k psychoterapeutovi přijdete jako krásná, mladá a úspěšná žena, bude to dělat i s nadšením.
To ovšem neznamená, že s psychoterapií je konec, že pominul její význam. Možná je poptávka po psychoterapiích jen znamením doby, že více lidí než dříve, potřebuje porozumět svému životu a také hledá, jak sladit tlaky okolí se svým vnitřním světem. Důležitým hlediskem, ale zůstává, že jakýkoliv prostředek psychoterapie se může ukázat jako bezcenný kýč, pokud se z její činnosti vytratil původní vztah k lásce, moudrosti a obětavosti k bližnímu.

Psycho - terapie

Vhodný psychoterapeut může být podle nás zahalen do oranžového buddhistického kase, stejně jako do pracovní košile ovanuté kouřem nebo ozdoben kravatou. Podstatné je, zda výsledkem terapie (sloveso 'therapeuó' znamená sloužiti, pečovati) bude služba duši ('Psýché' původně znamenala duši ve významu životní síly).

Jde tedy o službu duši, ale protože s jejím vymezením je to těžší než s hmotnými jevy, jsou i prostředky psycho-terapeutů rozmanité. Pohlazení, jízda na koni, zpěv, malování .... to vše může prospívat duši.

Duše?

Jedno z nejužívanějších slov v historii lidstva. Zároveň slovo uživateli nejméně vysvětlené. Zkuste si v Bibli najít definici "duše". Možná tam není. Lidé o duchovním životě přemýšlí a píší, ale pojem duše nevysvětlují. Mohou totiž popisovat jenom svoji představu o duši nebo citovat představy jiných o duši a duchovních záležitostech. Proto někteří mumifikují svá těla, jiní naopak svá těla sekají, aby "duši" umožnili rychleji ven. Někteří sní o smyslném ráji s hezkými ženami, jiní se obávají pekelných muk, a jiní popisují sedm kruhů, jimiž nejdříve musí duše projít.
Jak z toho ven, když si troufáme dokonce psát o psycho-terapii? Většinou platí, že nejdříve musíme dobře znát objekt, o který chceme pečovat, a díky této znalosti stanovit diagnózu a postup péče. Založit službu na domněnkách může být nebezpečné.
Jak se starat o sněhuláka, kdybychom o něm nic nevěděli? Léčit ho teplou polévkou?
Naše praxe potvrzuje, že pokud si člověk zasadí svoje trápení do svého osobního příběhu, dochází k viditelné úlevě. Noha, co léta bolela nebolí, hořký vztah ke svému dítěti se rozplyne.

Duše

Co tedy o člověku a jeho duši víme?
Že má společné předky se vším živým na zemi. Cítí bolest a slast podobně jako kterékoli jiné zvíře. Jeho primárními potřebami jsou potrava, sex a bezpečí. Také víme, že kdesi v biblických dobách nalezl svoji budoucnost. Uvědomil si, že není cyklickým bezejmenným hráčem na pódiu světa, ale že jeho předci mají jména a také on a jeho jméno někam směřuje. Opustil archaickou živočišnost skupinového bytí a našel si Boha. Je tedy jakoby nakročen mezi zvířecím a božím světem. Člověk se tak zjednodušeně jeví jako biologická jednotka s transcendentním přesahem. Jako zvíře s duší. Služba duši potom znamená pomáhat typicky lidské snaze po svém přesahu. Po dokonalosti, protože žádný člověk není dokonalý; po nesmrtelnosti, protože žádný člověk není nesmrtelný; po všemohoucnosti, protože - toto jsou atributy, k nimž se lidská stvoření vztahují - boží ideály. Kočka se bojí smrti, ale netrápí ji budoucnost. Člověk je mezi - bojí se smrti a trápí ho budoucnost - trápí ho zodpovědnost.

Psychoterapie v sadu

Ovocný ušlechtilý strom je vlastně naroubovaná ambrosie (pokrm Bohů) na divoký kořen přírody.
Sadaření se tak v mnohém podobá lidskému hledání cest z divokosti přírody do světa vysněných zítřků.
Že to není cesta jednoduchá a jednoznačná, ví každý moudrý sadař i psychoterapeut. Pomyslná cesta sadem se rozprostírá od kyselých, trpkých, malých, ale vitálních divokých plodů až k voňavým, šťavnatým, barevným prostě božským plodům vyšlechtěných odrůd. Zaměřit se jen na velké plody Bohů může být stejně riskantní jako nechat vládu přírodě, protože v takovém případě je otázkou času, kdy sad pokoří divočejší formy stromů. I s lidským životem je to podobné. Nalézt únosnou míru mezi lidským ideálem dobra, víry, atd., který nás v mnoha podobách psychických muk bičuje k vyšším výkonům, a mezi zvířecí touhou teď a tady si užít, je úkolem opravdu náročným.
Procházení sadem, čichání vůní, laskání se barvami plodů, přiměřené pracování: tím vším se jakoby díváme na svět kolem nás a učíme se mu rozumět.

Rozumět, že nejsme ani zvířata ani Bozi, ale že jsme jako naroubované ambrosie.
Re-kreační (re-creatio; znovu-tvořící) funkci sadu doplňujeme specificky lidskou technikou aktivní komunikace.
Psychoterapeutická technika A.Dragomireckého je vlastně důsledným uplatněním aktivní komunikace. Pokud je například cílem osvobodit se od tlaku na prsou, pak mentálně jdete do pocitu tohoto tlaku a vynášíte ven všechny myšlenky, které se k tomu pocitu vážnou. Terapeut naslouchá a jeho velkým úkolem je pomoci jít rovnou cestou k příčině této bolesti. Objevením příčiny bolesti pak tato bolest často rychle ustává a už při rozhovoru bývá cítit, že její moc slábne.
Osobně této technice vděčíme za mnohé šťastné dny ve zdraví. Líbí se nám, že zejména v oblasti psychosomatických poruch se rychle dostavují viditelné výsledky.
V Dragomireckého Teorii osobnosti (Stratos, 2005) se vychází z nejprimárnější potřeby člověka: "přežít". Na to aby člověk přežil, vydává mnoho energie, někdy až tolik, že si přestává uvědomovat, co se děje v krizových momentech kolem něj. Léčba nastává v momentě, kdy si uvědomí (znovu prožije) momenty, v nichž panikařil a ztrácel vědomí. Pod odkazem na začátku této stránky najdete Hlubinnou abreaktivní psychoterapii popsanou zevrubněji.