Ořechy

Původ našeho sadu

Pozemky v Jezvé jsme koupili 30.12.2002.
První výsadba stromů proběhla na podzim 2003.
Vstup do systému ekologického zemědělství: duben 2007.

Sady, stromy, ovocnictví, ekologické zemědělství a jiné pojmy pro nás nejsou jenom bezděčně užívanými definicemi, nýbrž i nositeli živých symbolů. Když řekneme třešeň, višeň, moruše, ořech ... tak oba dva cítíme množství pozitivních podnětů. Strom, to je výrazný symbol života. Jeho květy nás naplňují štěstím. Plody bohatstvím. Vůně rozkoší a vzhled moudrostí. Naopak vyschlý strom je již od dob Artemidórosa předzvěstí něčeho neblahého. I mnohé ještě starší písemnosti ( například babylonský Epos o Gilgamešovi a stromu života nebo staroizraelská představa o stromu poznání ) nám dávají tušit, že kořeny, kmen i větve vzpínající se k nebesům jsou i jakýmsi obrazem člověka. A také obrazem člověka a jeho vztahu ke světu.

Trhání meruněk

Chceme tím říci, že archetyp sadu jako jakéhosi souznění s naší podstatou u nás byl mnohem dříve, než jsme začali realizovat skutečný sad v Jezvé. Oba jsme vyhledávali hrušně či třešně abychom uspokojili svoji touhu po ovoci a po styku s těmito stromy.

Na našich dobrodružných cestách za ovocnými stromy jsme se zamýšleli, kdy byly vysázeny a kdo je vysázel. Ne vždy to jde dohledat, ale při pohledu na staré opuštěné ořechy či celé třešňové aleje se nás zmocňovala pokora a úcta k předchozím generacím. Ačkoli anonymní, zůstaly po nich čitelné stopy v krajině. Je štěstím procházet se krajinou, v níž žili lidé, kteří zanechali něco z vůně, moudrosti a bohatství své doby. Děkujeme jim. A tak když jsme se najedli a pookřáli na duchu, cítili jsme, že nemůžeme být jiní, že nemůžeme donekonečna hledat plody minulosti.

Sad nad Jezvé

Vysadili jsme pár stromů v okolí svého bydliště a pár na náhodných místech. Většina zanikla. Něco nevzklíčilo, některé posekali a pár jich zaniklo pod náporem bezuzdných dětských radovánek.
Souběžně jsme se vydali do okolí hledat vhodné místo pro výsadbu stromů. Uvažovali jsme o Litoměřicku, obzvláště o okolí zříceniny Hazmburk a také o Turnovsku, kostel.JPG, 48kB o okolí Mnichova Hradiště, Malé Skály, Jenišovic. Obě krajiny nám přišly malebné, úrodné a lidé přívětiví a pracovití.
Nakonec jsme koupili 10 ha luk a 2 ha remízek v CHKO České středohoří mezi obcí Jezvé a Ort lesem nedaleko České Lípy. Je možné, že etymologicky se Jezvé váže ke slovu jez, protože obcí meandruje říčka Ploučnice, a také je možné, že Ort les má svůj původ v označení místa, kde se provádělo vykonání rozsudku tedy ortelu.
Geologicky je celé okolí příbřežní usazeninou moře v době křídové. Regionálně spadá území do oblasti české křídové pánve. Kaly a písek byly v průběhu věků tlakem nadložních hornin změněny na jílovce a slínovce (jílovec s podílem vápence). Okolí pozemků je určováno sopečnými tělesy odolnými proti erozi: čedičový sopouch Kupka (360 m), lávové proudy na pláni Králův vrch (536 m). Poslední projev vulkanické činnosti byl v třetihorách.
Pozemek se rozkládá od nadmořské výšky asi 244 m nad mořem do asi 320 m nad mořem. Nejnižší hladina říčky Ploučnice je v Jezvé 239 m n.m. Průměrný roční úhrn srážek je 644 mm, průměrná roční teplota 7,5 stupňů.
Půda je zde slabě kyselá, pH 5,89,
má velmi vysoký obsah hořčíku 386 mg/kg půdy,
střední obsah vápníku 3.087 mg/kg,
dobrý obsah draslíku 195 mg/kg,
dobrý obsah humusu 3,7%
ale má velmi nízký obsah fosforu 23 mg/kg. šneci

Jezvé

Jezvé organizačně spadá pod obec Stružnice. Oficiální stránky jsou: Obec Stružnice . Stránky občanů: Stružnice - Jezvé, občané sobě. První zmínky o obci Jezvé jsou z roku 1197, později mělo mít Jezvé i některá městská práva. Stružnice se stala významnější obcí až po nástupu komunistů a s tím spojeným odsunem Němců. Výrazný úbytek obyvatel byl následně řešen přísunem lidí z vnitrozemí. V roce 1930 byl počet obyvatel v Jezvé 711. Po konsolidaci obyvatelstva bylo v roce 1950 zaznamenáno 383 obyvatel. Při sčítání lidu v r. 2001 zde bylo 260 obyvatel. V naprosté většině české národnosti (92%), nepatrnou odchylku tvoří lidé hlásící se k slovenské národnosti. Jezvé má jen malé procento osob, které se zde narodily (25,7% ).
Ve státním seznamu kulturních památek je zapsán Areál kostela sv. Vavřince, Most se sochou sv. Jana Nepomuckého, kaple a fara.

Sadaříme

Přeháněli bychom, kdybychom tvrdili, že Jezvé a jeho okolí je nejkrásnějším místem na Zemi.
Ostatně slovo "krásný" zrelativizovali již sofističtí odpůrci v antických Zasázené ořechy Aténách. To, co je pro jednoho krásné nemusí být krásné pro druhého. Mnohem příhodnější je označení okolí Jezvé jako velmi dobře přijatelného místa k žití. Žili v něm lidé dlouho před námi, hospodařili a sadařili. Od začátku se pokoušíme o něco podobného. O tradiční osvědčenou metodu pěstování ovoce. Místo velkých traktorů drobná až úmorná lidská práce, místo chemie lokální symbiosa, místo jednorázových velkých družstevních akcí pravidelná každodenní pokorná práce.
Jak jsme začínali? S elánem a entuziasmem. S vírou, že poctivá práce je základem budoucí hojnosti.
Sad od začátku vysazujeme na etapy. Půda se připraví (odkamení, zorá, provzdušní, nechá odpočinout), a pak vysázíme tolik stromů, kolik jsme v daný okamžik schopní ruční prací zaškolkovat.
Od počátku sázíme na pestrost sadu. Ta nám umožňuje práci rozložit do celého roku a také trochu eliminovat rizika plodnosti.

Ekologické zemědělství

O inteligenci se někdy povzneseně říká, že je to to, co měří inteligenční testy. S ekologickým zemědělstvím to může být podobně, je to to, co vymezuje nařízení vlády. Zatímco podstatu inteligence, a také její možnosti a limity, již máme víceméně vymezenu, o ekologii to říci nemůžeme. Ekologie se nám dnes rozprostírá od extrémních názorů vyzdvihujících některé atributy přírody (např. strom, les) nad život člověka až po názory, že ekologické uvažování je pokleslým přízrakem postmodernity.
BIO Proto považujeme za nutné naše pojetí ekologického zemědělství trochu nastínit.
Poslední záznam: 28.12.2011