Původ našeho sadu

Sady, stromy, ovocnictví, ekologické zemědělství a jiné pojmy pro nás nejsou jenom bezděčně užívanými definicemi, nýbrž i nositeli živých symbolů. Když řekneme třešeň, višeň, moruše, ořech ... tak oba dva cítíme množství pozitivních podnětů. Strom, to je výrazný symbol života. Jeho květy nás naplňují štěstím. Plody bohatstvím. Vůně rozkoší a vzhled moudrostí. Naopak vyschlý strom je již od dob Artemidórosa předzvěstí něčeho neblahého. I mnohé ještě starší písemnosti ( například babylonský Epos o Gilgamešovi a stromu života nebo staroizraelská představa o stromu poznání ) nám dávají tušit, že kořeny, kmen i větve vzpínající se k nebesům jsou i jakýmsi obrazem člověka. A také obrazem člověka a jeho vztahu ke světu.

Chceme tím říci, že archetyp sadu jako jakéhosi souznění s naší podstatou u nás byl mnohem dříve, než jsme začali realizovat skutečný sad v Jezvé. Oba jsme vyhledávali hrušně či třešně abychom uspokojili svoji touhu po ovoci a po styku s těmito stromy.

Na našich dobrodružných cestách za ovocnými stromy jsme se zamýšleli, kdy byly vysázeny a kdo je vysázel. Ne vždy to jde dohledat, ale při pohledu na staré opuštěné ořechy či celé třešňové aleje se nás zmocňovala pokora a úcta k předchozím generacím. Ačkoli anonymní, zůstaly po nich čitelné stopy v krajině. Je štěstím procházet se krajinou, v níž žili lidé, kteří zanechali něco z vůně, moudrosti a bohatství své doby. Děkujeme jim. A tak když jsme se najedli a pookřáli na duchu, cítili jsme, že nemůžeme být jiní, že nemůžeme donekonečna hledat plody minulosti.

Sad nad Jezvé

Vysadili jsme pár stromů v okolí svého bydliště a pár na náhodných místech. Většina zanikla. Něco nevzklíčilo, některé posekali a pár jich zaniklo pod náporem bezuzdných dětských radovánek.
Souběžně jsme se vydali do okolí hledat vhodné místo pro výsadbu stromů. Uvažovali jsme o Litoměřicku, obzvláště o okolí zříceniny Hazmburk a také o Turnovsku, o okolí Mnichova Hradiště, Malé Skály, Jenišovic. Obě krajiny nám přišly malebné, úrodné a lidé přívětiví a pracovití.
Nakonec jsme koupili 10 ha luk a 2 ha remízek v CHKO České středohoří mezi obcí Jezvé a Ort lesem nedaleko České Lípy. Je možné, že etymologicky se Jezvé váže ke slovu jez, protože obcí meandruje říčka Ploučnice, a také je možné, že Ort les má svůj původ v označení místa, kde se provádělo vykonání rozsudku tedy ortelu.
Geologicky je celé okolí příbřežní usazeninou moře v době křídové. Regionálně spadá území do oblasti české křídové pánve. Kaly a písek byly v průběhu věků tlakem nadložních hornin změněny na jílovce a slínovce (jílovec s podílem vápence). Okolí pozemků je určováno sopečnými tělesy odolnými proti erozi: čedičový sopouch Kupka (360 m), lávové proudy na pláni Králův vrch (536 m). Poslední projev vulkanické činnosti byl v třetihorách.
Pozemek se rozkládá od nadmořské výšky asi 244 m nad mořem do asi 320 m nad mořem. Nejnižší hladina říčky Ploučnice je v Jezvé 239 m n.m. Průměrný roční úhrn srážek je 644 mm, průměrná roční teplota 7,5 stupňů.
Půda je zde slabě kyselá, pH 5,89,
má velmi vysoký obsah hořčíku 386 mg/kg půdy,
střední obsah vápníku 3.087 mg/kg,
dobrý obsah draslíku 195 mg/kg,
dobrý obsah humusu 3,7%
ale má velmi nízký obsah fosforu 23 mg/kg.

Jezvé

Sadaříme

Děláme cosi, k čemu se cítíme povoláni. Udělat krajinu plodnější, užitečnější. Přívětivější pro člověka, pro nás, pro naše děti. Ke cti obci i dalším generacím.
Přeháněli bychom, kdybychom tvrdili, že Jezvé a jeho okolí je nejkrásnějším místem na Zemi.
Ostatně slovo "krásný" zrelativizovali již sofističtí odpůrci v antických Aténách. To, co je pro jednoho krásné nemusí být krásné pro druhého. Mnohem příhodnější je označení okolí Jezvé jako velmi dobře přijatelného místa k žití. Žili v něm lidé dlouho před námi, hospodařili a sadařili. Od začátku se pokoušíme o něco podobného. O tradiční osvědčenou metodu pěstování ovoce. Místo velkých traktorů drobná až úmorná lidská práce, místo chemie lokální symbiosa, místo jednorázových velkých družstevních akcí pravidelná každodenní pokorná práce.
Jak jsme začínali? S elánem a entuziasmem. S vírou, že poctivá práce je základem budoucí hojnosti.
Sad od začátku vysazujeme na etapy. Půda se připraví (odkamení, zorá, provzdušní, nechá odpočinout), a pak vysázíme tolik stromů, kolik jsme v daný okamžik schopní ruční prací zaškolkovat.
Od počátku sázíme na pestrost sadu. Ta nám umožňuje práci rozložit do celého roku a také trochu eliminovat rizika plodnosti.

Ekologické zemědělství

• Z hlediska zákona
  Zákon lze chápat jako minimum morálky. Za vyhovění zákonu č.242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství a dalších souvisejících zákonech a nařízeních vlády byla naše ekofarma "Sad u ořechového háje" ohodnocena jako bezvadná. Kontrolu u nás provádí nezávislý kontrolní orgán ekologického zemědělství KEZ . V současnosti máme platné číslo certifikátu Bioprodukce ekologického zemědělce: 007295

• Z hlediska ekonomicko-ekologického
  Slova jako ekologie, ekologický či hlavně ekologicky jsou dnes stejně frekventovaná jako slova ekonomie, ekonomický či ekonomicky. Obě slova jsou si i významově více podobná, než se může někdy zdát. Společná předpona "eko" je odvozena z řeckého "domov". Z použití slov ekologie nebo ekonomie je patrné, že zůstává rozdíl jenom v koncovce. Jednou je to "nomie" podruhé "logie". Obě koncovky jsou řeckého původu, první je nejspíš starší, ale obě více méně značí to samé, pravidlo, zákon či řízení. Také náš sad podléhá množství pravidel.
  Ekonomicko ekologická pravidla ctíme, protože chceme přežít a to v našem prostředí. V širokém smyslu je podnikatelem každý, kdo něco podniká za účelem zisku. Zisk může mít hmotnou i nehmotnou váhu. Pro nás je ziskem žít na zdravém vzduchu, žít v souladu s krajinou, mít vhodný pohyb, dělat smysluplné věci.
  Předpokládáme, že sadařství může v této oblasti prosperovat jedině jako ekologické. Konkurenceschopnost našeho sadu vidíme v jeho rozmanité struktuře.
  Inspirací pro ekonomicko-ekologické hledisko může být také nedávno vydaná kniha Tomáše Sedláčka "Ekonomie dobra a zla".
  "Odedávna se člověk snažil rozumět světu kolem sebe. V tom mu pomáhaly příběhy, které vysvětlovaly, jak se chová realita. Jedním z takových příběhů je příběh ekonomie. Kdysi bývala naukou o správě domova, ale jako by se z ní postupně vytratilo veškeré kouzlo a ušlechtilost. Občas můžeme mít dojem, že ztratila všechnu barvu a napomáhala vytvářet svět, kde vládne černobílost. Příběh ekonomie přitom býval daleko rozmanitější."

• Z hlediska koncepčního
  Zjednodušeně se naše koncepce dá vidět jako návrat ke starým osvědčeným hodnotám. Místo velkých strojů obyčejná lidská dřina. Místo zaručeně rychlých výsledků chemie, poctivé drobné obhospodařování. Místo kolosálních monokulturních lánů, pestrost produktů.
  Považujeme se za humanisty, jejichž cílem je nalezení dlouhodobé stability soužití člověka s přírodou.
  Inspirací jsou pro nás práce Václava Cílka. O Českém středohoří píše toto: Na úpatí hor se zakládala políčka malinkatá jako dlaň, protože to šlo. A když to šlo, tak se vedle vysadily tři čtyři stromy. A tak dále. Takže krajina se rozpadla na velice krásnou a ekonomicky využívanou mikromozaiku. Všichni lidi té doby svědčí v historických pramenech o tom, jak tento ekonomický tlak zvyšoval estetiku krajiny.

• Z hlediska ochrany přírody
  Primárně nám nejde o ochranu přírody, ale o její přirozený vývoj. Ochranou přírody se zabývá Správa CHKO. Úředníci CHKO se snaží zachovat status quo, zajistit, aby na jedné straně nevznikaly nebo nebyly zavlečeny žádné nové druhy flóry atd. a na straně druhé, aby nic nezmizelo nebo se nepřesunulo z daného území. Kdyby správy CHKO vznikly před více lety, neměly bychom tu nejen kritizované smrky, ale ani ořechové aleje, meruňkové sady, vinice a konec konců ani člověka, protože i ten do našich končin připutoval.
  Blízký je nám biodynamický pohled. Ten na člověka pohlíží jako na tvůrčího činitele, který je základní buňkou živé krajiny.
  Biodynamický přístup nepracuje se statickou představou zakonzervování současného stavu, ale zaměřuje se na budoucnost, na živý vývoj země, člověka, přírody a sociálních vztahů v něm.
  Biodynamický koncept povzbuzuje dorůstající generace k porozumění realistickému životu člověka v přírodě.

• Z hlediska filosofického
  Filosofická koncepce není v našem případě dovětkem k ekologickému zemědělství. U nás vědomě zaštiťuje všechna dříve jmenovaná hlediska. Vrací nás k podstatě našeho fungování a směřování, ke kladení otázek, k vědomému žasnutí nad zvláštnostmi lidského bytí. Tento úžas je nekonečný. Volně řečeno slovy A.Einsteina: "Pochopili bychom, že nic není, že nevznikl vesmír a ani život v něm. Ale pochopit, že něco je, že něco vzniklo, to je velká výzva".
  Slovy profesora Jana Sokola: "Filosofii i vědu něco velmi podstatného spojuje: údiv a úžas nad světem, nad tím, jak věci jsou. Tuhle základní schopnost, vidět i věci, které většina ostatních nevidí a žasnout nad nimi, mají ... mýtus, filosofie i věda společnou také s uměním. Umění má s filosofií společný i původ z mýtu a na rozdíl od ní se za něj nikdy tolik nestydělo. Na rozdíl od umění však filosofie a věda dělají ještě další krok: nad divy světa, ve kterém žijeme a jsme, nestačí jen žasnout. Člověk je vybaven schopností přemýšlet, rozvažovat a hodnotit, které se tradičně říká rozum. Proto by se měl aspoň pokusit to, co spatřil a čeho si všiml, to, nad čím žasne a čemu se diví, nějak pochopit, vyjádřit, vyslovit, sdělit druhým lidem."

• Pragmatický pohled
  Jsme dostatečně bohatí a rozumní na to, abychom mohli jíst zdravé potraviny. Mohli žít v klidu a míru se svým svědomím a svými sousedy.